Nejlepší by asi bylo od myšlenek na vzájemné soužití prozatím upustit.
Pokud případně jeden či druhý náhodou uvažujete o tom, že vašeho mazlíčka dáte kvůli bydlení se svým protějškem pryč, mohlo by se vám to v budoucnosti ošklivě vymstít – není výjimkou, že takoví lidé svého činu později trpce litují.
Společný život dospělého psa s kočkou, kteří nevyrůstali spolu, opravdu není možný a kdybyste to násilím zkoušela „lámat přes koleno“, připravila byste oběma mazlíkům (i sobě) v nejlepším případě dost nehezké trauma.
Vždyť i oddělené bydlení má své klady: můžete se na přítele stále těšit, hned tak si nezevšedníte, nemusíte po nikom uklízet, vařit lze jen tehdy, když chcete… a tak dále. Mějte prostě na paměti , že nyní máte zodpovědnost nejen sama za sebe, ale i za své zvířátko. A dokud bude zvířecí miláček žít, je Vaší povinností zajistit mu klidný a důstojný život. Váš partner to jistě pochopí (a stejně tak se snažte chápat Vy jeho a jeho psa).
Přece určitě nejste ještě tak staří, abyste o možném spolužití nemohli uvažovat někdy později – pokud samozřejmě váš vztah vydrží. Berte stávající situaci jako zkoušku jeho pevnosti.
Držím vám oběma palce.