Váš problém je docela častý.
Starší děti nezřídka vnímají malého sourozence jako vetřelce, který je okrádá o rodičovskou přízeň, na níž byly dosud zvyklé a jež patřila jenom jim.
Odborníci doporučují takovou variantu řešení, aby si oba rodiče do jisté míry rozdělili role. Protože půlroční človíček vyžaduje intenzívní matčinu péči a starostlivost, ať se mu tedy věnuje více maminka (ale nezapomíná přitom na druhé dítě). Naproti tomu otec by se měl starat se stejnou pečlivostí o většího potomka (ve vašem případě tedy o chlapečka).
Je také velice důležité, abyste mu dávali dostatečně najevo, že ani s narozením miminka se nedostal na „druhou kolej“, ale že ho máte pořád stejně rádi a snažíte se o něho pečovat ve stejné míře jako doposud. Matka by si měla i přes svoji velkou vytíženost najít čas na popovídání s ním, zejména na vyslechnutí všech jeho starostí.
Lze dokonce většího synka zapojit do péče o malou sestřičku (samozřejmě v rámci jeho možností a schopností), nikdy ho ale do ní nesmíte nutit – tím by se situace jenom zhoršila.
V žádném případě nenechávejte obě děti spolu bez dozoru (jsou bohužel známé i případy, kdy starší bylo vůči mladšímu agresivní). Dávejte zkrátka chlapci vědět, že máte oba dva rádi oba potomky stejně, hrajte si s ním a povídejte. Uvidíte, že časem bude vše v pořádku.
Držím vám palce.