Ještě hluboko v minulém století bylo namlouvání výlučně mužská záležitost. Ale doba se změnila a dnes máme rovnoprávnost, takže není nic divného, když při seznamovaní je iniciativnější žena.
Muži však takovou skutečnost nemají příliš rádi. Od přírody jsou totiž předurčeni k tomu, aby právě oni ženy dobývali a sváděli. Většinou se k tomuto kroku ale odhodlají až poté, když získají ženin tichý souhlas (nejčastěji jím bývá oční kontakt).
Muž prostě ženu neosloví, není – li si předem alespoň trošku jistý úspěchem. Neboť zklamání z odmítnutí nese „silnější pohlaví“ velmi těžce.
Jestliže se chopí příležitosti namlouvání žena, muže to zpravidla mírně odradí a znejistí. Pro ně je to známka toho,že dotyčná dáma je aktivnější po všech stránkách a s tím se málokterý muž dokáže smířit. Najdou se ale i výjimky, kterým toto vyhovuje – takoví muži však bohužel nejsou příliš průbojní a vyznávají spíše pasivnější způsob života.
Když chce žena oslovit muže, který se jí líbí, vždy si najde možnost, jak se k němu nenápadně přiblížit a seznámení zinscenovat. Může to sice chvíli trvat a je k zde zapotřebí trochu důvtipu, ale toho mají dámy dost a dost . Oslovený muž si pak tolik nepřipadá, že je vlastně „loven“ on.
Má – li příslušnice „něžného pohlaví“ pocit, že stojí za to navázat kontakt první, není důvodu, proč by to nezkusila. Málokdy se stane, že jí „pán tvorstva“ odmítne (protože většinou mu počáteční oslovení lichotí, přestože ho mírně zaskočí) a když už se to náhodou stane, pak se s tím ženy snáze vyrovnávají.
Prostě v dnešní emancipované době už ženy a dívky stydlivější nejsou. To jenom někdy tak vypadá, protože svou aktivitu umějí dovedně skrývat.