Psychologická

Vyrovnání se s reakcemi okolí

2009-09-30T22:00:00+00:00

Jsem kvadru, rok a něco na vozíku. Mám pocit, že se na mě na ulici všichni dívají.

Co si o nás lidi řeknou?

2009-09-23T22:00:00+00:00

Nemůžu si pomoct, ale pořád mám strach, co si budou druzí lidé myslet, když se třeba do něčeho pustím. A když mi někdo něco vytkne, že to mám dělat jinak, nebo že to nemám dělat, nebo že to stejně nemá cenu, tak mě to úplně rozhodí. Chtěl bych se toho zbavit.

Honza T.

Jak se s tím smířit?

2009-08-19T22:00:00+00:00

Poraďte mi prosím, jak se mám smířit s tím, že asi zůstanu na vozíku. Před tím jsem sportoval, studoval, měl partnerku. Teď jsem v invalidním důchodu.

M. Z.

Otázka č.504

2012-12-06T23:00:00+00:00

Paní magistro,
často lidem doporučujete, aby vyhledali terapeuta. Já chodím na terapii už osm let a nevidím moc velký pokrok. Máte nějaké statistické údaje o účinnosti terapie? Do jaké míry člověku může terapeut pomoct? Zdeněk

Otázka č.496

2012-10-08T22:00:00+00:00

Dobrý den,
chtěla bych poradit s problémem v rodině. Bratr manžela je zasnoubený s holkou, která kazí jedno setkání za druhým, ať už jde o rodinné setkání nebo večeře s několika přáteli. Vždycky tam sedí jak zařezaná, má zkřížené ruce, s nikým se nebaví, tváří se kysele. Dokonce naše děti si toho všimly. Akorát bratr manžela to nevidí. Vím, že láska je slepá, ale až tak? Už to došlo tak daleko, že s nimi nechceme nikam chodit. Co byste mi poradila? Vím, co bych jí chtěla říct! Renata

Otázka č.494

2012-10-01T22:00:00+00:00

Dobrý den, paní magistro, jsem jedna z devíti zaměstnanců v malé firmě, kterou vlastní manželé – Petr a Andrea. Petr má poměr s naší účetní. Víme o tom ve firmě všichni. Andrea má podezření, že se něco děje a ptala se jednotlivě všech zaměstnanců, jestli o něčem nevíme. Do teď jsme Petra kryli, ale už nás to unavuje. Já osobně mám černé svědomí, že lžu šéfové. Myslíte, že bysme měli říct šéfové, co se děje? Nebo to říct manželovi účetní? A nebo máme držet pusu a krok a dál pracovat v takovém napětí? Předem děkuji za odpověď, M.

Otázka č.485

2012-08-09T22:00:00+00:00

Dobrý den,
s partnerem jsem tři roky a v poslední době se ke mně moc nemá. Nemá chuť na sex stačí mu to jednou za čas. Na začátku to bylo i několikrát denně. Trápí mě to. Můžete mi poradit, co bych mohla udělat? Dekuji, Petra

Otázka č.473

2012-06-18T22:00:00+00:00

Dobrý večer, mám takový problém s mojí dcerou. Je jí patnáct let a je na školním zájezdu ve Španělsku. Kamarádka jí tam řekla, že je homosexuálně orientovaná a dcera si nějakým způsobem vsugerovala, že bude taky. Vím,že to nedává smysl ale neustále mi posílá sms zprávy že má strašný strach a že nad tím musí pořád přemýšlet, brečí mi do telefonu.Podle mě je z toho úplne psychicky zdeptaná i když jí v jednom kuse vysvětluji že by se s tím musela narodit, že to musí mít v sobě od narození atd, prostě se jí snažím nějak uklidnit. Vůbec se mi to nedaří, prosím Vás o radu, jakým způsobem jí to mám říct a pomoct jí, už si nevím rady. Děkuji moc za odpověd.

Otázka č.462

2012-05-09T22:00:00+00:00

Dobrý podvečer pani Mgr Fajtova,
mam takýto problém v partnerskom vzťahu. Je mi 26 rokov a partnerka ma 23 rokov. Nežijeme v spoločnej domácnosti ale každý u svojich rodičov. S partnerkou sme spolu 4-rok a stále sa pohádame každý rok na mojich sobeckých činoch. I ked mi to odpusti a potom si spetne vybudujem jej doveru tak to niecim pokaslem. Napriklad rozoberam sexualne praktiky a intimne veci s priatelkynimi kamaratkami namiesto toho aby som sa o tom rozpraval priamo s partnerkou. Fotil som akty s dievcatami a priatelke som klamal ze nic take som nefotil. Flirtujem s inymi dievcatami dávam im aj navrhy i ked mam priatelku a myslim si ze sa to nedozvie. Ale ona sa to stale dozvie.
Niekedy si pisem aj s cuzdymi dievcatami a flirtujem s nimy davam im navrhy a spravam sa ako keby som partnerku v zivote nemal. Rozoberam s cuzdymi zenami a dievcatami sexualne praktiky a uchylnosti a ma to vzrusuje si takto vypisovat. A hambim sa to partnerke priznat že niečo taketo robim. Pozeram porno filmy pri ktorch masturbujem ak nemam sex s partnerkou. Ona sa to aj tak dozvie ale nie odomňa ale od inych ludi. Potom sa strasne pohadame a až potom si uvedomim čo som vlastne spravil. Ale to zmenit svoje spravanie a hlavne si chcem udrzat partnerku s ktorou som krasne 4 roky. Neviem či tieto moje činy maju dôvod ten že sa mi nedari v podnikani už vyše 3 rokov alebo že podnikam z domu kde trávim vela času, a som znechuteni z toho že sa mi nedari a zo života, že mam nepravidelný prijem raz za
2-3 mesiace a tak si nemožem dovolit ju pozvať do reštaurácie alebo do kina,že mam exekucie a súd, a či to vypisovanie použivam ako unik z realneho sveta, kde som uspešný podnikatel slobodný. Alebo to mozu byt psychicke problemy nakolko pred 4 rokmi som mal tazku autonehodu a otraz mozgu a silne narazene 5 rebra a pred rokom som mal dalsiu autonehodu bez vaznych zraneni. Alebo mi moje samolube zmyslanie a nechapanie mojich cinov maju nastarosti lieky , ktore som pouzival po prvej autonehode. Alebo je to len moj psychický problem v mojej hlave. Ale proste už nechcem trápit moju partnerku viac lebo ju tým velmi psychický nicím a tyram mojim vystrájanim, vypisovanim a ona je dost krehka a jemna osobnost. Chcem sa zmenit a preto som sa rozhodol pre vyhladanie lekarskej pomoci. Preto vas žiadam o radu.

Otázka č.456

2012-04-23T22:00:00+00:00

Dobrý den,
našla jsem Vaši poradnu a chtěla bych se zeptat co mám dělat. Jsem šťastně vdaná a máme dva kloučky. Problém je v tom, že jsem asi před rokem nastoupila do jedné firmy, kterou vede žena. Moc mě přitahuje.
Nikdy jsem s ženou nic neměla, ale s ní bych chtěla uplně všechno. V minulosti mě přitahovali starší muži i ženy, tato je o 12 let starší a je další ženskou, která mě provází i ve snech a myslím na ni každý den. Nejsem si ale jistá jak by reagovala, kdyby se to dozvěděla.
Mám si to raději nechat pro sebe a nechat se tím dál užírat a čekat jestli to někdy přejde?
Díky za odpověď

Otázka č.446

2012-03-20T23:00:00+00:00

Dobrý den, mohla by jste mi prosím doporučit nějakého terapeuta v Ostravě? Veronika

Otázka č.441

2012-03-07T23:00:00+00:00

Dobrý den, delší dobu jsem měl deprese. Bral jsem prášky a už se cítím líp. Můžu je přestat brát? Roman

Otázka č.428

2012-01-25T23:00:00+00:00

Dobrý den,
moje přítelkyně si každý den píše deník a když jsem se jí smál, tak mi řekla že to lidem pomáhá. Co je na tom pravdy? Libor

Otázka č.426

2012-01-09T23:00:00+00:00

Dobrý den, chtěl bych se vás zeptat když se ejakuluju na vagínu z venku a trocha stekla do vnitř ale penis v ní nebyl. Je možná aby ta holka otěhotněla???
Děkuji za odpověd.

Otázka č.416

2011-11-22T23:00:00+00:00

Dobrý den paní doktorko. Nevím jestli mi nějak poradíte, ale zkusím Vám napsat problém. Mám patnáctiletého vnuka. Chodí na osmileté gymnázium. Já mám o něj strach. Je to moc hezký a šikovný kluk ,ale má problém.
Je málomluvný ,nerad mluví s dospělými, když se ho zeptám co mu je a on je ochotný mi něco zdělit, tak mi řekne, že mu stejně nemůžu pomoct. Nevím co s ním Jak mu mám pomoct. Maminka s ním byla u psychologa a ten jí řekl, že mu nic není a že je v pořádku,ale já tomu moc nevěřím. Můžete mi poradit kam se mám obrátit.
Moc děkuji.

Otázka č.410

2011-11-01T23:00:00+00:00

Ahoj, moje přítelkyně má problém. Strašně jí bolí třeba jen když jí strčím prst do pochvy a s penisem se tam nedostanu už vůbec. Panenskou blánu nemá, tak se ptám proč ? a jak by to šlo aby jí nic nebolelo? Nějaká mast či prášek ?

Otázka č.406

2011-10-24T22:00:00+00:00

Dobrý den paní magistro,
Mám takový problém a chtěla jsem zeptat, zda-li byste mi mohla alespoň trochu poradit? Stručně Vám popíšu, o co se jedná. Mám kamaráda, který má nejspíš problém s alkoholem,ale nedokáže si to připustit, často se o jeho problému bavíme, ale on si myslí, že má všechno pod kontrolou, ale myslím, že nemá objektivní názor na jeho situaci, tak mám o něj starost a napadlo mě, že bych mu mohla doporučit nějakou terapii, kde by si o tom mohl promluvit s odborníkem, ale nevím, která terapie by byla nejvhodnější. Proto Vás velmi prosím, jestli byste neměla nějaký nápad, jak bych mohla kamarádovi poradit a která terapie by byla nejvhodnější.
Předem děkuji za odpověď a přeji hezký den.

S pozdravem Helena

Otázka č.403

2011-10-17T22:00:00+00:00

Dobrý den,
děkuji Vám za obsáhlou a docela vyčerpávající odpověd a radu.Ano máte pravdu v tom že je to pro mě nesnesitelná situace hlavně po psychické stránce.U firmy pracuji 7 let a mám smlouvu na dobu neurčitou.Nehledě na to že pocházím ze severní moravy a ještě s malého města kde se práce hledá velmi obtížně.Samozřejmě pokud by to bylo nevyhnutelné,z práce odejdu,protože je mi přednější moje zdraví a to i kvůli plánovanému těhotenství.Stále zatím setrvávám,a pozoruji z dáli co se děje kolem mě a k určitým tématům se nevyjadřuji.Jenže v moji profesi to jde dost těžko....pracuji jako bezpečnostní pracovník v jedné nejmenované ale velké a hodně prosperující firmě.A dost často musím komunikovat jak s okolím tak i s kolegy.Kolektiv v práci už je tak s nechucený tím co se děje,že se začínáme mezi sebou dohadovat.Myslím si že je to otázka času kdy se budu muset rozhodnout a odejít.S manželem jsme celou situaci zvážili a rozhodli se chvíli posečkat,jelikož jezdíme do Brna do Unicy,kde nám pomáhají uskutečnit náš sen o dítěti.Pokud nastanou problémy,budu si tzv.hledat tiše jiné zaměstnání,a nakonec dát výpověd.Nemá cenu řešit celou situaci s vedoucí, která se vyžívá ve špinavostech které společně připravují se svojí známou,a její nadřízený který se jí zastává -jelikož ho nezajímá že se jedná s lidma jako s kusem dobytka(omlouvám se jak to píší,ale jinak nazvat se to nedá).A psát na vedení svojí firmy?To by bylo ještě horší a k ničemu-to už tu jednou jeden udělal a stejně to hodili vedoucímu na hlavu...a ten místo aby to řešil ,tak ho přesunul na jiný objekt kde bohužel to pro něho bylo nereálný....dojížděl a bylo to pro něho nemyslitelný ,aby tam zůstal.Nakonec dal sám výpověd-dá se říct že se ho tzv. slušně zbavili.Takže vidíte,jak se jedná v tomto státě s lidmi,kteří chcou pracovat a váží si práce....a co slyším je to všude kolem nás...nejsem jediná co má tyto problémy.A kde se chcete odvolat,když odbory nejsou a vedení zajímá jen to že to ve firmě šlape....Chci Vám poděkovat za obsáhlou radu a po sléze Vám určitě napíši jak jsem dopadla.Děkuji Vám a přeji krásný den.pí.H

Otázka č.400

2011-10-03T22:00:00+00:00

Dobrý den paní magistro,
Chtěla bych se Vás zeptat nebo spíš poradit jak mám postupovat ve věci na pracovišti-mobingu.
Pracuji už sedm let u jisté firmy kde jsem ze začátku byla velmi spokojena. Kolegové,většinou muži
mě brali jako jednu z nich a nikde nebyl problém.Byla jsem v kolektivu asi 10 mužů. Řekla bych že to bylo tzv. šťastné období. Moje vedoucí, ač jsem ji ze začátku moc neznala se ke mě chovala slušně. Do té doby kdy nastoupila na pracoviště její známá.
Jeden z kolegů těžce onemocněl a tak ho nejdříve měla zastoupit. A tady to začlo. Postupně začli odcházet,nebo dostali z nějakých nevysvětlených důvodů výpověď jeden kolega za druhým. Nějak jsem se nechtěla míchat do problémů,tak jsem se k tomu nevyjadřovala.Moje nová kolegyně(známá šéfové) začla manipulovat s každým.Nejen že za zády vykládala různé drby či řeči na každýho z nás ale kdo se jí postavil do cesty tím že jí někdo řekl že se mu to nelíbí,ten za jistou dobu letěl ze zaměstnání.Ona a šéfová prostě toho člověka zlikvidovali.Bud odešel sám nebo na něho vyloženě něco našli.Aby toho nebylo málo přijali její dceru,a ta je v bledě modrým-prostě už jsou tři kteří dělají peklo v kolektivu.Nikdy bych nevěřila že tohle budu zažívat.Ted už mají spadeno i na mě.Svoji práci neodbývám,nejsou semnou žádné problémy.Ale slýchávám různé nechutné řeči,šéfová se v určitým věcech zastává jich,ač ví že já mám pravdu.Kolegové mají strach,nikdo nechce mluvit protože by ztratili práci,a ty vyloženě hyeny s toho mají radost že někomu můžou škodit.Chodím teď 2 měsíce s nechutí do práce a jen trnu co zas bude...Můj nadřízený o tom nechce slyšet,zastává se vedoucí...on bude komunikovat s ní a on jí věří a že si to máme vyřídit mezi sebou.Můžete mi poradit co mám v téhle situaci udělat?Snažíme se s manželem o dítě,a tohle mi vůbec nepřidá,nehledě na to že drby o mě se týkají o mém zdr.stavu a o tom že nikde neříkám čím procházím.Je to možná jeden z důvodů.Nemají informace,tak konstruují.Děkuji a přeji hezký den,D.

Otázka č.397

2011-09-28T22:00:00+00:00

Vážená paní magistro,
na internetových stránkách jsem se dočetla, že poskytuje rady ohledně parterkých vztahů. Chtěla bych se Vás zeptat, kolik taková rada stojí a pokud bych Vám poslala můj příběh, zda bude zveřejněn na internetových stránkách?
Moc děkuji za Vaší odpověď,
Hezký den,
A.

Otázka č.396

2011-09-26T22:00:00+00:00

Dobrý den,

mockrát Vám děkuji za odpovědi, jsem moc ráda, že mi odepíšete.

Ano s tou milenkou máte pravdu. Nejraději by nějakou měl, aby si mohl vyzkoušet jaké to je. Spousta lidí prý milenku má a jsou spokojení.

Jinak píši ještě proto, že jsem zjistila, že do kamarádky, která mu celou dobu pomáhá řešit naše problémy a rozebírá s ní vše, se zamiloval. Celé léto pak řešil, jestli bude s ní či zůstane s námi. Já jsem o tom nevěděla, ačkoliv jsem si to myslela. Jenže okolnosti mě přiměli k tomu, abych mu řekla, že vím, že je zamilovaný a čekala jsem co on na to. Nejprve mi to vyvracel, ale nakonec se přiznal, že ano, ale je to prý platonická láska, že s ní nic neměl, což nevím, ale snad mu to i věřím. Byly tři aspekty, které mě víceméně přiměly k tomu, abych mu řekla, že o ní vím. První aspekt byl ten, že když jsem jela s dcerami k jejich kamarádce na oslavu narozenin, ještě se mě ptal, jestli se vrátím do devíti, že je unavený a chce odpočívat a pořádně se vyspat, a že bude doma. Já se vrátila po půl deváté a on nebyl doma. Než jsem vyjížděla od kamarádky asi třikrát jsem mu volala, telefon nebral, napsala jsem mu sms, že jedu domů. Jenomže jak jsem tak vyjížděla s křižovatky, už byla tma, najela jsem špatně na obrubník, vymrštilo mě to trochu do protisměru a byla to velká rána. Bála jsem se, že jsem do něčeho nabourala, v té tmě nebylo nic vidět a na autě též ne. Nervózní jsem přijela domů, ale manžel doma nebyl. Děti jsem uložila ke spaní a volala jsem mu, nebral telefon, pak mi to zavěsil, tak jsem to zkusila ještě jednou a to už mi ho vzal, prý už jede, že se to protáhlo a zavěsil. Do deseti minut byl doma, prý potkal bývalého spolupracovníka s přítelkyní, zapovídal se a domů nespěchal, že prý doma nikdo nebyl. Na otázku proč mi to nedal vědět, jen řekl, že ho to nenapadlo, a že se nic neděje, když já jsem pryč ne. Zdálo se, že mu dělá dobře, že jsem se bála. Druhý den vzal děti do dětského koutku a od dcerky jsem se dozvěděla, že tam celou dobu byly i s cizí tetou. Manžel mi na to řekl, že to byla náhoda, kamarádka, kterou tam náhodně potkal, pak mi řekl, že to byla ta kamarádka co mu prý pomáhá a prý děti ji zdržovali a nechtěli ji pustit, až jí nakonec ujel autobus a on ji na něho ještě vezl. Jsou to dva dny, co mi řekl, že se o víkendu rozhodl se mnou zůstat a udělat vše proto, aby to klapalo, jenže pak mi i řekl, že ta kamarádka mu řekla, že má krásné děti, že je má ráda, a že by je vzala do zoo, i s ním a co já na to. To už bylo na mě moc a řekla jsem, že si to nepřeji, cizí kamarádka se nám nebude navrtávat
do života.

Nevím, jestli jsem udělala dobře, ale už jsem to nevydržela v noci jsem nemohla spát, tak jsem se mu podívala do mobilu. S kamarádkou je denně v kontaktu, píše si s ní celé dny o všem, i o tom co teď právě děláme, kde jsme apod. Jediné, co pro mě bylo tak nějak povzbuzující, že jí napsal, že to takhle dál nejde a že to musí ukončit, s ní, že nedokáže být bez dětí. To napsal, ještě než mi řekl o té zoo. Dále tam psal, že je do ní stále zamilovaný, ale že ona si najde určitě někoho k sobě, že kdyby byla těhotná on by s ní nezůstal a miminko prý bude s někým mít. Do této chvíle jsem si to pouze myslela, že se zamiloval, dle řečí, které říkal, dle chování, které bylo jako na
houpačce, jeden byl skvělý, další zase špatný a pořád nahoru dolů. Vím, že není správné se někomu dívat do mobilu, ale mě už to nešlo jinak. V jedné smsce psal, že je do ní stále zamilovaný a prý už na vždy pro ní něco bude znamenat a můžou zůstat kamarády.To snad nelze ne?

Druhý den jsem byla hodně odtažitá a telefony jsem pro změnu nebrala já, byl z toho rozhozený. Nevím, zda jsem udělala dobře, ale řekla jsem mu ,že vše vím, neřekla jsem jak jsem na to přišla, ale vím to. Nejprve se vůbec nechtěl přiznat, ale nakonec se přiznal. Prý to nechtěl, neplánoval, ale stalo se. Řekla jsem mu, že jestli to vše chce dávat do pořádku, tak se musí také snažit i on, ne jenom já. Vzpomněla jsem i na vás, co jste mi psala, že je potřeba myslet i na sebe. Uvědomila jsem si ,že celé to léto jsem dělala vše pro to, aby neodešel. Zdařilo se, ale teď už je řada i na něm, řekla jsem mu, že já s ním být chci, ale jestli chce i on být se mnou, ať mi to dokáže, ať se snaží a poprosila jsem ho, aby ukončil komunikaci s tou kamarádkou, alespoň na čas a aby do toho nezatahoval děti. Souhlasil, a zároveň se mi snažil říct, že to nebude úplně snadné a nepůjde to ze dne na den. řekla jsem mu, že kamarádství mezi mužem a ženou neexistuje, že to prostě nejde pokud o sobě tolik vědí.
Moc vesele se teď netváří, je skleslý, nevím co si myslí, poslali ho na dva dny z práce na Slovensko a pomalu se mi rozbrečel, že mu to snad ani nevěřím. Ptala jsem se ho i jestli s ní měl milostný poměr či ne, a že chci pravdu, že u nemá cenu něco skrývat, tak mi tvrdil, že ne, nevím zda tomu věřit či ne, ale již se v tom nepitvám.

Moc se mi tímto stejně neulevilo, protože jsem teď možná svým způsobem ve výhodě, ale zároveň v další nejistotě. Manžel mi moc nepíše nadále, z jeho smsek je stále poznat, že má v hlavě ji, cítím to a vidím to. Nevím co s tím mám udělat, nevím jak se chovat a nechci neustále myslet na to proč mi nenapíše a podobně, jenomže myslím. Nevím, zda mu mám dále dávat najevo, že ho mám ráda a chci být s ním nebo ho nechat, nepsat nijaké konkrétní smsky, nevolat a čekat co on? Potřebuju vidět jeho snahu, ale na druhou stranu mi připadá, že on neví jak, neví co má udělat. Když jsem byli v poradně poprvé, zdálo se, že je vše dobré, ale stačí pár dní a je to vše opět jiné. Já něj nevím jak se chovat, když nebudu dělat nic, bude si myslet, že nic nedělám když se budu snažit, tak budu mít pocit, že se snažím jen já. Opravdu nevím.

Máme dvě krásné holčičky, které si zaslouží žít v pohodě a klidu ,což teď nemají a já se na to nemůžu dívat, to se musí změnit, hlavně, už kvůli nim.

Přeji příjemný den a snad je to psáno srozumitelně.

Moc děkuji za Váš názor Monika

Otázka č.393

2011-09-19T22:00:00+00:00

Dobrý den,
moc děkuji za odpověď, a ještě jednou se na Vás obracím. Od mého dotazu uplynulo již několik dní, v poradně jsme ještě nebyly, bohužel objednání bylo na delší dobu, takže nás to teprve ještě čeká. Nicméně objednaní jsme.
Kladla jsem si Vaše otázky a v podstatě domluva s manželem možná je, je možné se domluvit, kdo kdy a kam pojede, a jestli budeme víkend trávit společně, akorát mě u toho vadí připomínky. Domluvili jsme se, že budu jednou týdně chodit, pravidelně večer, cvičit a manžel bude hlídat, souhlasí s tím, ale řeči typu, že bych místo toho mohla jít za milencem, mě tak trochu zaráží. Najednu stranu mám pocit, že se i on o mě bojí, na druhou stranu by se mu líbilo, kdyby mohl mít milenku a manželku. S milenkou by chodil v klidu a pohodě, kamkoliv, bez stresu by si užíval a pak by se vracel domů za manželkou, která by samozřejmě nic netušila a on by byl šťastný!!?? Jsou dny, kdy si říkám, jestli jsem si vlastně vybrala dobře, myslela jsem si, že on je rozhodnutý mít rodinu, děti a dle toho se tak bude i chovat, ale občas pochybuji, jestli jsem se nespletla. Rozhodl, se, že ZKUSÍ, se mnou zůstat. To slovo zkusí mě děs , nevím, jak se proti němu bránit. Prý se mu naše soužití teď líbí, ale bojí se, aby se to nepokazilo, pak by prý měl důvod odejít a nekoukal by nalevo ani napravo. Je teď více nakloněn k tomu, abychom na našem vztahu pracovali, a i se snaží, ale jsou dny, kdy má chmurné myšlenky a přemýšlí nad tím, zda to nevzdat, zda se rozhodl dobře. Když přijde takový den, poznám to a nevím jak se v té chvíli chovat, není na mě zlý, nechce mi prý ubližovat, proto mi ani neříká co se mu v tu chvíli honí v hlavě. Já mám též chmurné dny i myšlenky, jsou chvíle, kdy si říkám, byly jsem tu naposledy nebo se sem společně ještě někdy podíváme, přemýšlím nad tím co bude, když najednou přijde a řekne, zkusil jsem to, ale bohužel. Řekla jsem mu o svých pocitech, ale na toto mi nic nedokázal říci. Jak dlouho toto bude ještě trvat a vydržím to vůbec? To jsou otázky, na které není odpověď.
Obávám se, že stačí málo, stačí nějaká hádka, která se ho dotkne a bude to špatné. Snažím se zachovávat klid, ale ne vždy to jde.
Snažím se zabývat současností, uživat si toho co je teď, společných chvil, radostí dětí, které jsou rádi, když jsme spolu všichni čtyři.
Jen se bojím, že až si budu myslet, že je vše v pořádku, přijde pád.
Manžel mi řekl, že se bojí toho, že za čas to hezké co je teď, opadne a bude to opět špatné, a že se o něho nebudu už bát, v tom slova smyslu, že by od nás odešel. Řekla jsem mu, že bát se už od teď budu pořád, že tu jistotu už nebudu mít nikdy a nevím, zda je to dobře.
Děkuji moc za přečtení a odpověď od Vás, určitě
Monika

Otázka č.387

2011-08-22T22:00:00+00:00

Dobrý den paní magistro,
je mi 30 let, jsem svobodná a bezdětná, nyní nezadaná. Pokusy o vztahy mi
nikdy nevyšly, nějakou dobu to fungovalo pak jsem měla potřebu odejít, když
jsem cítila blížící se závazek. Svou roli ale určitě sehrál i špatný příklad
soužití dospělých lidí doma u rodičů, než jsem vyrostla.
Fyzicky mně přitahují i ženy, ale nikdy jsem nemyslela na to, sdílet s nimi
běžně to co s muží. Mohu být lesba? Jak to poznat? Děkuji Julie

Otázka č.381

2011-08-09T22:00:00+00:00

Vážená paní doktorko,
nevím, zda se také zabýváte problémy mezi partnery.
Pokud ano, mám na Vás velkou prosbu. Potřebovala bych, zda byste mohla vyslechnout nejdříve mou osobu a potom mého partnera. Je to velmi důležité a dosti to spěchá.
Nevím, kolik stojí taková poradna u Vás, a proto buďte tak laskavá a sdělte mi to a také, zda je možno si u Vás tuto konzultaci či poradnu objednat.
Děkuji mnohokrát a jsem s pozdravem
Soňa
Ostrava

Otázka č.375

2011-07-13T22:00:00+00:00

Dobrý den,
Dnes jsem našla , paní magistro, Vaši poradnu a protože jsem již psychicky na dně zkusím se alespoň touto cestou poradit. Vyrůstala jsem v rodině kde vztahy rodičů nefungovaly a až do mých 15 let se téměř každý den rozváděli. Je pravdou že s otcem se žít nedalo a rozvod jsme matce se sestrou nevyčítaly. Pro otce jsem byla vždycky jen vzduch a to trvá do dnes.Zná mě pouze když má narušené vztahy s mají mladší sestrou. Po rozvodu si matka vdala za muže s nímž peklo trvalo ještě v horší podobě než dříve. Prožívaly jsme se sestrou ještě horší stavy. Mě tento pán naprosto nesnášel. Až následně jsem pochopila, že to bylo proto, že na mě žárlil pro vztah mé matky ke mně. Tento vztah byl spíše patologický, neboť až později jsem pochopila, že mým narozením se matka se mnou propojila a tzv. mě k sobě nezdravě připoutala. Nechtěla jsem matce přidělávat starosti a tak jsem se celý život jen učila, abych přinesla dobré známky. Na VŠ jsem se zamilovala, ale zároveň jsem chápala že něco není v pořádku a bez jakékoliv příčiny jsem vztah ukončila. Pak jsem se ze všeho zhroutila, ale nikdo v rodině nechápal co se mnou děje. Matka mě sice poslala k psychologovi, ale nedokázala jsem se mu svěřit a raději jsem návštěv zanechala. Pak jsem bojovala sama se sebou, zavřená mezi stěnami bytu několik let, bála se vyjít apod.
Bála jsem se jakýchkoliv vztahů a tak jsem raději s nikým nechtěla chodit, neboť do dneška ve mně je zkušenost z dětství a mládí. Se sestrou jsme nechtěli do matčina vztahu zasahovat, aby nezůstala na stará kolena sama. Nakonec stejně manžela vyhodila a dnes žije sama a v klidu.Já jsem po všech problémech dokončila VŠ. Nastoupila do práce, ale nejsem spokojená, stejně jako ostatní spolupracovníci, ale to je jiná kapitola. V loňském roce jsem se na inzerát seznámila s mužem, resp. svým vrstevníkem. Je velmi vzdělaný, hodný, ale také sebestředný. Od svých 18 let žije sám, hodně toho svojí vůli dosáhl, ale náš vztah se od začátku vyvíjí podle jeho představ a jeho pracovního vytížení, což se dá říct, že je workoholik. Na měl moc času neměl a tak jsme se poznávali nepoznávali pouze o víkendech a to ještě mezi jeho prací. Po 7 měsících vztahu, když 3 měsíce z toho byl na operaci, stále unavený a pracovně vytížený, mu zjistili rakovinu ledvin. Během posledních týdnů žiju jako ve snu a stále čekám že ze z toho probudím. Ledvinu mu operativně odstranili, jedná se o sarkom, který doposud nemohou určit. V současné době zahájil chemoterapii a bude následovat ozařování.
Nevím co mám dělat, mám ho ráda, ale nevím jestli jej spíše jenom nelituji. Myslela jsem že pojedeme na dovoleno, budeme konečně pár dní sami a budeme se víc poznávat. Teď je všechno pryč, řeší se jenom jeho nemoc. On počítá s tím, že se vezmeme, ale já nevím. Bojím se dědičnosti, i když tvrdí, že to dědičné zřejmě nebude, ale nikdo to nemůže garantovat a taky se bojím, že nevím jak to s jeho chorobou dopadne a zda bych případně nezůstala s dítětem sama. Ještě musím říct, že jsme za celou dobu co se známe spolu neměli klasický sex. Nejprve jsem z počátku styk oddalovala sama, ale pak už se zase k ničemu neměl on buď byl vyčerpaný, nebo nemocný nebo pracovně vytížený.
Nevím teď co mám dělat, jsem úplně zničená, bojím se budoucnosti , jenom brečím, nevím jestli je náš vztah natolik pevný, nevím co k němu vlastně cítím a už nikdo to s ohledem na jeho zdravotní stav nezjistím. Jsou věci pro které vím že se k sobě hodíme, pak jsou ale věci které mi nevyhovují a nevím jestli jsem někdy byla vůbec zamilovaná. Vím, že se musím rozhodnout sama, ale v této situaci nevidím řešení, nedal mi ani náznakem najevo, že by pochopil kdybychom se rozešli. Je mi už přes 30 let a chci mít děti, ale chci je vychovávat v úplně rodině a nevystavovat je tomu co jsem prožila v dětství já, když přivedete dětem cizího chlapa. Taky nevím jak bych žila každý den ve strachu jak o dítě tak o muže. Už jsem z toho naprosto na dně, jenom brečím ¨, jsem apatická a nejraději bych vůbec nevstala z postele. Pavlína

Otázka č.335

2011-03-09T23:00:00+00:00

Vážená paní magistro,
děkuji Vám za Vaši radu, velice mi pomohla a vážím si času, který jste mi věnovala.
Budu se snažit se tím, co jste napsala řídit, neboť vím, že máte pravdu.
Omlouvám se, zaslala jsem Vám email s výsledkem mého trápení omylem na jiný email.
Přeji hezkou neděli a držím palce, ať se daří po všech stránkách i Vám!
Eva

Otázka č.331

2011-03-02T23:00:00+00:00

Vážená paní magistro,
zapomněla jsem na to hlavní.. ještě řeším poslední dilema
Zda to říct svému nadřízenému, obávám se, že asi ne... lépe řečeno, jak vlastně výpověď v takovém případě odůvodnit, svést to na zdrav.
problémy (doporučení lékaře jsem dostala při vyšetření žaludku, který je značně podrážděný, jak vyšetření prokázala), ale asi to bylo kvůli psych. stavu, to s tím souvisí. Nebo říct, že mi práce nevyhovuje, je těžká a nebo říct všechno...je to těžké, nikdy jsem nebyla ta zlá, která ukazuje prstem...
Milá poradno, uvědomuji si, že jsem Tě zahltila svými dotazy...a že nemáš čas se věnovat jen mně. Už jsi mi pomohla...každý se nakonec musí rozhodnout sám za sebe, já to vím....
Asi jsem se potřebovala někomu svěřit a vědět, zda mé pocity jsou správné.
Děkuji za vše a přeji Vám mnoho krásných dní a vím, že v tvých řadách stojí milá poradno mnoho lidí, kterým jsi již pomohla..
Omlouvám se za tu palbu zpráv, stydím se za to, ale nešlo to jinak... Snad to pochopíte.
Mějte se paní magistro moc hezky a ještě jednou díky.
Eva

Otázka č.324

2011-02-16T23:00:00+00:00

"Milá poradno,
nenašla jsem jinou možnost, než Ti napsat na mail.
Prosím Tě o Tvůj názor a předem moc děkuji, že si na mě najdeš chvíli.
Můj život by se dal přirovnat k člověku, který stoupá na vysokou horu a stále po cestě zakopává o různě velké balvany a vždy poté, co vstane, padá znovu. Snad proto se řídím Kirgizským příslovím: sedmkrát upadneš, po osmé vstaň.
Bohužel toto mé dobrodružné tempo života si žádá svou daň a tak jsem před delší dobu psychickou zátěž již nenesla moc dobře a začaly mi vznikat problémy, jak zdravotní, tak i psychické.
Nějakou dobu jsem si nechtěla přiznat, že není vše v pořádku, ale nakonec jsem docházela ke specialistovi, který mi pomáhal zacházet se sebou samou a ukazoval mi cestu pro další putování. Nicméně již asi pořád budu citlivá osobnost, která zejména špatně snáší šikanu jakéhokoliv druhu, nespravedlnost a křivdu, možná i proto, že již v dětství sama šikanu spolužáků zažívala a bohužel poté zažila i dvakrát v zaměstnání. Bylo by to na román popisovat další a další příběhy. Nutno ale říct, že tento můj stav mi dost znepříjemňuje život-jedná se o úzkosti a přecitlivělost, v poslední době jsem se jakž takž dala dohromady, dokonce jsem zhubla, našla si nového přítele a přestěhovala se zpět do své domoviny. Za to vděčím i všem těm, kteří se o mě co se odborné pomoci starali a patří jim za to dík, ale začátky jsou těžké.. a mé zdravotní a psychické problémy mě dohonily.
Nepodařilo se mi najít práci v mém oboru, nastoupila jsem v oboru těžkém s vysokými nároky na zaměstnance, ale vzhledem k situaci na trhu práci a přestěhování jsem souhlasila. Nejprve vše probíhalo dobře, mí spolupracovníci byli přátelští, dokonce i mí nadřízení. Práce, ale byla náročná a zaučování velmi pozvolné. Po cca. pěti měsících, kdy jsem nechápala stále účetní systém firmy jsem zjistila, že mi nebyly dány důležité podklady k jeho pochopení, přičemž mi jeden člen vedení vytýkal mou nesamostatnost, pořád jsem se chodila ptát kolegyně, protože jsem ten systém nechápala. Poté, co mi byly dány podklady jsem pochopila. Ale v průběhu toho půl roku, protože jsem se stylizovala do role někoho, kdo se často musí na něco ptát-protože obor je to těžký, jsem se dostala do podřazené pozice, zatímco mé kolegyně, které vše samozřejmě umí do pozice nadřazené, což by až tak nevadilo, pokud bych s nimi nemusela spolupracovat. Navíc náš prac. kolektiv je malý a pracujeme v malých prostorách. Jedna z nich si také zakládá na své nezastupitelnosti, tzn. hned tak něco Vás nenaučí. A tak šel další čas. Po nějaké době jsem přišla ráno do práce a zeptala se kolegyně, která nechtěla abych určitou činnost dělala já, ale chtěla jí vždy dělat sama, zda už nachystala tuto činnost na pátek,neboť v pátky není přítomna a já přebírám zodpovědnost. Chtěla jsem se jen informovat, nic víc. Ona si to vyložila tak, že ji buzeruju, což mi řekla a tím dorazila mé sebevědomí úplně. Místo omluvy mi neváhala říci, že mám navštívit ,,Chocholouška", protože není normální po také poznámce, že brečím (brečela jsem tajně na WC)..
Po tomto incidentu jsem se už v práci tak dobře necítila, vše vygradovalo tento pátek, kdy si mě zavolal můj nadřízený a zkritizoval nespravedlivě můj pracovní výkon s tím, že mám z rozhovoru vyvodit důsledky. Tak jsem je tedy vyvodila, celý víkend mi bylo špatně a bolelo mě břicho a napsala jsem druhé nadřízené, pod kterou spadám dopis, že mě hodnotí někdo, kdo nezná mou práci a že ona nebyla u toho přítomna a sepsala též, že se v práci cítím pod tlakem a chtěla jsem vědět, zda je tedy alespoň ona s mým výkonem spokojena. Na konci jsem napsala, že zvažuji výpověď.
Má nadřízená mě ujistila, že chce, abych ve firmě zůstala a že již bude na takových pohovorech vždy přítomna. Asi bych měla dodat, že oba mí nadřízení jsou manželé.
Myslela jsem, že tím je vše vyřešeno, ale není, kolegyně mi neustále dávají najevo, jak jsou mé otázky hloupé- ačkoliv jsem už téměř samostatná, cítím, že mě vnímají jako přecitlivělou osobnost a nemají ke mně respekt, jinými slovy mě nepřijaly mezi sebe komunikace se omezuje jen na základní věty. A tak zjišťuji, že nevím, zda opravdu nemám tu výpověď podat, neboť jsem nedávno rovněž byla i na zdravotním vyšetření, moc dobře nedopadlo a lékařka mi doporučila okamžitou změnu povolání. Navíc má kolegyně mě upozornila na to, že můj nadřízený se takto chová často a že se mám na to připravit.
Jak vidíš, milá poradno- tedy milá paní magistro, je to pěkně zamotané a dlouhé, těžko přehledné.
Můj přítel je toho názoru, že si mám najít práci jinou, která mi vyhovuje, třeba se i osamostatnit a odejít. Ale copak mohu věčně všude utíkat? Každá výpověď někde, kde se ke mně někdo nechová dobře nebo se necítím dobře mě poznamená a ještě více snižuje mé sebevědomí. Mám tedy znovu dát výpověď a začít zas někde jinde, abych i tam zase dospěla k pocitu méněcennosti a přecitlivělosti? Bohužel v tomto městě jsou lidé hodně draví a já jsem slušně vychovaný člověk, který nemá ostré lokty a nepoužívá ani asertivní techniky, někdy je těžké obstát a bránit se, nikdo mě to nenaučil.
Já vím, že mi nemůžeš poradit, co mám dělat, ale budu ráda, pokud mi alespoň sdělíš svůj názor, nebo mi ukážeš cestu. Také vím, že jsou lidé, kteří mají mnohem, mnohem větší obtíže, ale já už začínám mít pocit, že asi neobstojím v žádném zaměstnání a všude budu narážet na podobný problém.
Moc Ti děkuji, že jsi dočetla až do konce, je to román, který se těžko psal, ale je těžké popsat můj problém.
Přeji Ti milá poradno stálé zažívání radosti z Tvé práce, vždyť pomáháš lidem a to je to nejšlechetnější zaměstnání, kterého si já vážím nejvíce.
Milá paní magistro,
ještě ke svému původnímu dotazu jsem nevysvětlila, že v průběhu cca půl roku, kdy tu pracuji mi je vytýkána pomalost a neustále se zde sleduje mé prac. tempo, kolikrát se chodím ptát atd., takže se cítím pod tlakem i z tohoto důvodu.
Navíc ještě musím docházet pravidelně k otci, který prosazuje spíše vojenský styl výchovy-,,pomoz si sám a nefňukej" má zbylá rodina zde není přítomna, takže se svěřuji skutečně Tobě. Můj přítel je sice skvělý chlap, ale i on má problém, s kterým mu zase pomáhám já, neboť je závislý na hrách na automatech, je to takový víkendový hráč. Zrovna nedávno po půl roce abstinence se zase nechal zlákat, alespoň se mi ho podařilo dotlačit ke specialistovi, tak snad bude lépe, i když je to běh na dlouhou trať s nejistým koncem. Můj přítel začal též studovat, což je chvályhodné, ale musím mu v jednom předmětu vypomáhat, abych mu mohla pomoci, sama docházím na doučování k mému otci. Matematika nebyl nikdy můj koníček:o). Mám ještě dva bratry, z nichž jeden z nich už chce řešit majetkové poměry ohledně vyrovnání dědictví. Lepší dobu si nemohl vybrat.
Sečteno podtrženo.... je toho na mě nyní jako vždy! hodně.... Ztráta zaměstnání je to poslední, co mě nyní potěší, má ale smysl se ještě o něco pokoušet?
Děkuji ještě jednou za čas, který mi budete věnovat a za vše a omlouvám se za zdlouhavé vyprávění.
S přáním pohodových dnů plných radosti (věřím, že i já je zase budu zažívat)
Eva
"

Otázka č.320

2011-02-09T23:00:00+00:00

Dobrý den,
Můj přítel měl v září 2010 úraz krční páteře, po skoku do vody. Míchu nemá přerušenou, jen pohmožděnou jak nám řekli doktoři. První ležel na spinální jednotce v Brně, kde začal hýbat s rukama, kromě prstů, které doteď neovládá. Nyní je v rehabilitačním ústavu v Kladrubech. V Brně mu jeden nejmenovaný doktor řekl že má šanci na 99% že bude chodit. V Kladrubech mu nikdo nic takového neřekl jaké má šance že to rozchodí, nikdo se k tomu nevyjadřuje. Již je 5 měsíců od zranění a stále neudělal nijak závažný pokrok. Cítí sice i nohy když se ho dotkneme, ale neovládá je a prsty na rukách také stále ne. Chtěla bych se zeptat jaké jsou šance tohoto typu zranění že by někdy mohl vůbec chodit a co bude když to ani do konce dubna, dokdy může v RÚ být nerozchodí, jak máme dále postupovat. Jestli jsou případy, že lidé po takovémto zranění začali žít znovu život jako před tím. Děkuji za odpověďi Monika

Otázka č.317

2011-02-02T23:00:00+00:00

Ráda bych Vás poprosila o radu a Váš názor na problémy v partnerství.
S přítelem jsem necelé dva roky, je cizinec. Poznali jsme se v Čechách, po nějaké době se musel vrátit domů a snažili jsme se najít cestu, jak být spolu. Žili jsme rok odděleně a navštěvovali se. Bylo to pro mě velmi těžké období, cítila jsem se sama, ale nepřestávala jsem doufat. Nakonec získal práci a v létě se přestěhoval do Čech za mnou. Byla jsem velice šťastná. Bohužel po pár týdnech jsem narazila v jeho počítači na konverzaci s jeho bývalou partnerkou, z té jsem pochopila, že s ní pravděpodobně po celou dobu a možná i předtím, než mě poznal, udržoval nějaký vztah. Když jsem se ho na to zeptala, řekl mi, že se s ní scházel jen na přátelské úrovni, že mě tím nechtěl stresovat, když jsme od sebe byli tak daleko. Jenže z charakteru té konverzace, kdy se snažila přijet ho navštívit sem do Čr jsem pochopila, že minimálně ona je do něj zamilovaná. Následně mi po naléhání otevřel svůj profil na Facebooku, kde měl skryté album fotek s ní a další se mnou. Cítila jsem se znechucená a šokovaná, ale proto, že se za mnou přestěhoval (a vím, že to pro něj bylo velice těžké) jsem se rozhodla mu odpustit. Nikdy mi nepřiznal skutečný charakter toho vztahu, já ho požádala, aby ho ukončil a on to prý udělal. I když jsou to téměř 4 měsíce, nedokážu zapomenout. On není moc otevřený se o tom bavit a já jsem asi ztratila důvěru. Někde uvnitř asi vím, že skutečnost byla jiná, jen mě strašně mrzí, že mi neřekl pravdu. Mám pocit, že kdybych ji věděla, mohla bych se s tím nějak vyrovnat Místo toho teď za ním slídím a stydím se za to, nikdy jsem taková nebyla, přijde mi, jako bych ztratila tvář. Má cenu znovu tu celou věc otevírat a naléhat ? On odjel domů navštívit rodinu a já tu polovinu Vánoc proplakala, nevím, co s tím.
Předem děkuji za odpověď

Otázka č.304

2010-12-29T23:00:00+00:00

Dobrý den.
Prosím o odpověď nebo váš názor.
Je možné, aby muž po úrazu páteře a ochrnutí mohl změnit svoje sex.preference.
Bratr byl zdravý a miloval s ženami po úraze ochrnul od kolen dolů a nemůpže onanovat. Což byl jeho velký koníček. A nyní nacházím doma materiály s G. tematikou, videa, fotky mužů v prádle s výrazným obrysem mužstvíapod.
Bojím se ho zeptat na rovinu a do hlavy mu nevidím.
Před úrazem měl partnerky, ale každý večer ještě onanoval. Bydlí s námi, takže to bylo poznat a přede mnou se nestyděl, když jsem ho omylem přistihl. Tehdy žádné g.materiály nepotřeboval. Normálně jsme masturbovali před Het. pornem.
Dnes má tajně koupené DVD s onanií mužů.
Jak mám postupovat?
Je možné, aby měl skrytou homosex. touhu již před úrazem, nebo může za to fakt, že začal onanovat již ve druhé třídě a rodiče mu dělaly přísné kontroly trenek apod?
Děkuji za váš názor
Tonda

Otázka č.302

2010-12-22T23:00:00+00:00

Pani magistro, vím, že řešíte spoustu závažnějších problémů, zejména s nemocnými a postiženými lidmi. Přesto by mne zajímal Váš názor na můj příběh. Manželka se mnou řadu let (10) intimně nežije, rodinu máme, dva dospělé syny před dokončením studii. Rodina pro mne vždy znamená prioritu a kvůli neuspokojivému sexu ji nechci rozbít. Zatímco manželce asexuální vztah příliš nevadí, upřednostňuje program volného času, péči o byt apod., já stále toužím po nenaplněném erotickém vztahu propojeném s radostnými zážitky dnů všedních i svátečních. Pokusil jsem se najít milenecký vztah se ženou, které by nevadilo mé manželství. Podařilo se a bylo to krásné, samozřejmě do doby než jsme se oba zamilovali a byl z toho vztah a chtěli jsme spolu být stále více. Tolerance manželky k čistě sexuálním záletům se změnila na postoj jako při obvyklé nevěře neboť to, jak sama říká, zasáhĺo i sféru volného času. Měla pravdu, protože jsem se dostal do tzv. dvojího života a to je samo o sobě nesmysl a neúnosné jak citově tak organizačně. Hrozil z toho rozpad rodiny, stěhování atd. Tak jsem se nakonec přes oboustranně bolestný rozchod s milenkou rozhodl vrátit k rodině. Tuto situaci jsem tedy vyřešil ale zajímá mne váš názor, jak by to měl muž řešit, když nechce rozbít rodinu a žena prostě o sex nemá zájem nebo jej dokonce rezolutně odmítá. Já už to nyní vidím jen tak, že je třeba rozhodně jeden vztah (manželství) skončit a pak se pokoušet o nový. Jinak je z toho nakonec nezdravé trápení pro všechny. Samozřejmě je ideálem renesance plně funkčního manželství. Nebo mám mít nějaký boční, povrchní vztah s dohodou nezamilovat se... ?? Díky za odpověď. Jirka.

Otázka č.296

2010-12-08T23:00:00+00:00

Dobrý den,
před dvěma měsíci ochrnul po nehodě na motorce jeden můj kamarád. Chtěla bych se zeptat, co tak prožívají ochrnutí lidé, s čím se musí vypořádat? Petra

Otázka č.293

2010-12-01T23:00:00+00:00

Na přednášky chodí jeden kluk na vozíku a občas se na něm na nějakou dobu zakloní dozadu. Proč to dělá? Bála jsem se ho přímo zeptat. Dana

Otázka č.291

2010-11-24T23:00:00+00:00

Dobrý den,
chtěla bych požádat o inspiraci co dělat, abych se cítila lépe. Podzim moc nemusím a někdy mám depky. Děkuji, Lenka

Otázka č.289

2010-11-17T23:00:00+00:00

Dobrý den,
Je mi 29, tři roky jsem paraplegik, žiju s přítelkyní. Chtěl bych se zeptat, jestli není pro vztah blbý, že se přítelkyně o mě stará.
Martin

Otázka č.279

2010-10-06T22:00:00+00:00

Dobrý den,
Chtěla bych se Vás zeptat, jak bych aspoň trochu mohla snížit stres. Celý léto jsem byla v pohodě, ale nedávno začal semestr a jsem tam, kde jsem byla.
Andrea

Otázka č.256

2010-07-14T22:00:00+00:00

Dobrý den paní Fajtová,
našla jsem Vaši adresu na stránkách informačního centra První
krok a chtěla jsem se na Vás obrátit s prosbou o radu. Tatínek měl
před několika dny vážný úraz krční páteře a s největší
pravděpodobností bude upoután na invalidní vozík. Problém je v
tom, že teď, ve chvíli kdy ho lékaři postupně odpojují od ventilátoru
a vyvedli ho z umělého spánku, chce po nás abychom mu pomohli umřít.
Nechce už žít a kdyby mohl (nemůže protože má stále ještě
přivázané ruce) nějak by si nejspíš ublížil sám. Je to těžké
jak pro něj tak pro nás a chtěla jsem Vás požádat, jestli byste
mi neporadila, na koho by se mohla má rodina v Ostravě obrátit o
pomoc. Nevíme vůbec, co bychom měli dělat, jak se teď k němu chovat,
jak se s tím vlastně vyrovnat a jak pomoci jemu. Mohla byste mi prosím,
pokud znáte někoho kdo se zabývá touto problematikou v Ostravě,dát
na něj kontakt nebo mi poradit, co bychom vlastně měli dělat?
Předem velmi děkuji za odpověď
s pozdravem
Jana K.

Otázka č.245

2010-06-23T22:00:00+00:00

Dobrý den,
je mi 26 let, mám teď několik měsíců nový vztah. Na začátku to bylo moc pěkný. Teď se objevily určité věci, z kterých mám trochu obavy. Přítel chce být pořád se mnou, chce, abych si našla méně náročnou práci, požádal mě o půjčení peněz. V minulosti mé vztahy nedopadly dobře. U jednoho jsem skončila s pár modřinami. Mám strach, že se to může opakovat. Je něco, podle čeho to poznat?
Petra

Otázka č.241

2010-06-16T22:00:00+00:00

Dobrý den,
Jsem dva roky vdaná a máme devítiměsíční miminko. Než se narodilo, neměla jsem s rodiči manžela žádné problémy. Tchán byl úžasný člověk. Bohužel minulý rok náhle zemřel. Tchýně zůstala sama a můj manžel je na ni víc vázaný. Před tím mě to nevadilo, ale od okamžiku, kdy se narodila Lucinka, do všeho strká nos a pořád mi telefonuje, abych za ní přišla s Lucinkou na návštěvu. Nejradši by byla, kdybych se tam nastěhovala. V poslední době také často požaduje, abych ji nechala samotnou s Lucinkou. Mám ale strašný strach. Tchýně má silnou cukrovku a už několikrát byla v diabetickém komatu. Teď žije sama a já mám strach, že by se to mohlo stát, když bude s Lucinkou. Manžel mi před nedávnem řekl, že jede s Lucinkou do města a tajně ji nechal u matky. Když jsem se to pak dozvěděla, byla jsem vzteky bez sebe a řekla mu, jak se bojím. Označil mě za paranoidní. Myslím, že bych neměla takový strach, kdyby v domě s tchýní ještě někdo byl. Poraďte mi prosím, co se dá dělat.
Marta

Otázka č.237

2010-06-02T22:00:00+00:00

Dobrý den,
Chtěla bych se zeptat na něco z oblasti sexu. Už delší dobu mě nebaví spát se svým manželem. Snažím se sexu vyhýbat. Když už k tomu dojde, připadá mi, že to trvá moc dlouho. Mám strach, že kdybych s ním nespala vůbec, našel by si milenku. Renata

Otázka č.235

2010-05-26T22:00:00+00:00

Nevím, jak postupovat. Mám nevlastního syna, který je na vozíku, se svojí matkou žije asi 3 hodiny jízdy autem od nás. Jeho matka se o něj oficiálně stará. Udělala se mu proleženina a do telefonu říkal svému otci a mě, že se nemůže sprchovat. Mě to přijde zvláštní. V minulosti se už proležel a sprchovat se mohl. Třeba v tom je něco dalšího. Příští týden k nim jedeme na návštěvu a nevím, jak se k tomu postavit, jak reagovat. Děkuji, J.S.

Otázka č.218

2010-04-07T22:00:00+00:00

Vážená paní magistro! Chtěla bych Vás poprosit o radu. Skoro 30 let se léčím
na roztroušenou sklerosu. Posledních několik let jsem na vozíku. Bydlím v
rodinném domku s manželem
a dvěma psy. Manželství se mi snad vydařilo, přátele mám taky. Vím, že si
vlastně nemám na co stěžovat, protože zvládám ještě i dost práce v
domácnosti. Ale celkově mi už můj život připadá vlastně zbytečný. Beru už
delší dobu antidepresiva, která mi předepisuje neurolog, ale pořád mám
pocit, že už jde život tak nějak mimo mne. Než jsem zůstala na vozíku,
jezdila jsem aspoň sama autem, ale teď
už jsme poslední auto nenechávali ani předělat na ruční řízení, protože sama
bych se z auta stejně nedostala. Když sedím na vozíku, jsem takřka
soběstačná, ale potřebuju, aby mi manžel ráno oblekl
kalhoty a večer mě přesadil na WC a do vany. Podvědomě se pořád bojím, že
kdyby se manželovi něco stalo, jsem sama úplně neschopná existovat. Je mi
48 let, ale nevidím už vlastně pro sebe žádný
smysl života a neumím se už z ničeho radovat, spíše jen tak přežívám.
Myslíte, že se s tím dá ještě něco dělat? Děkuji za radu D. J.

Otázka č.205

2010-03-10T23:00:00+00:00

Dobrý den. Chtěla bych se zeptat. Od malička mi dělá problém psaní i/y, teoreticky vše chápu jak je psát, ale při psaní je někdy píši špatně, myslím tím to, že je zaměnuji. Prý občas i spojuji či píši špatně slova a dávám čárky do souvětí. Je mi 19 let, čtení zvládám bezproblémů, písmo mám také čitelné.Učitelé mi nikdy nic neřekli. Ve škole prospívám s výbornými známkami. Zajímalo by mě, jeslti by to mohlo být způsobeno nějakou vadou? Můj otec je dislektik. Předem děkuji Eva.

Otázka č.191

2010-02-03T23:00:00+00:00

Dobrý den:) Je mi 22 let a jsem ještě panic, protože mě nezajímá sex a ani nechci mít vztah se ženou. Stačí jen masturbace... Takhle mi to vyhovuje a jsem šťastnej. Ale, už mě nebaví to všem vysvětlovat, když to stejně nedokážou pochopit (mně to přijde naprosto normální) a navíc si o mně myslí, že jsem homosexuál. Nedokážu si sebe představit po boku ženy, na ženy se dívám, ale jen na obličej... prostě mě baví život ve kterým si můžu dělat co chci a jsem svobodnej, někdy mám pocit, že je mi 7 let. Dřív jsem se kvůli holkám trápil, ale teď už ani nevím proč. Jen mě zajímá jestli jsem normální a proč mě nikdo nechápe? Děkuji za odpověď, Kuba.

Otázka č.188

2010-01-27T23:00:00+00:00

Dobrý den,
mám teď takový pocit, že to co dělám není ono. Nějak mě to brzdí. Potřeboval bych poradit co se v takových situacích dělá.
Karel

Otázka č.184

2010-01-20T23:00:00+00:00

Vážená paní magistro,
ani nevím, jak začít a jak to co nejvíce zestručnit, abych Vás neokrádal o čas. Zhroutil se mi svět a nevím, jak dále. Kdyby se jednalo jen o mne asi bych to zabalil a pár kroků už jsem podnikl, ale zastavila mne myšlenka na syna.
Po 20-ti letech manželství, samozřejmě s chybami a problémy, se mi zamilovala manželka a opouští nás, zůstávám se synem. Vždy jsem byl důvěřivý a nechal jsem ji jezdit na různé zájezdy a seance, dovídal se o vyšší síle, vlastní nedokonalosti apod. Samozřejmě jsem všelijak jízlivě reagoval. Studoval jsem při práci vš, staral se o kluka a myslel jsem, že to vidí.
Udělal jsem množství chyb, jejich rozepisování a rozebírání by zabralo celý dopis.
Svou ženu však hluboce miluji, vážím si ji a nerozumím. Je mi přes 40 let, vždy jsem trpěl depresemi a nedostatkem sebevědomí, ale nějak jsem to dovedl zvládat, teď jsem na konci a neumím si pomoci. Mám syna, který je nedostudovaný, dva roky před maturitou, ale je to gymnázium, takže je nutno pokračovat dále. Jako v každé rodině, i nás drtí dluhy a tyto ještě narostou, takže bude hodně těžké syna na vš udržet a hlavně mít sílu ho motivovat, když není kde brát v sobě. Jsem IT specialista a tyto problémy se začínají projevovat i v práci, dělám chyby a nesoustředím se.Nic mne netěší a nebaví, nedovedu se nadchnout pro věc, další studium, nevidím budoucnost, jen ji. Když práci ztratím, tak jsme odsouzeni úplně.
Se ženou se nedá rozumně domluvit, vidí svou lásku, bere to jako výzvu, která nás posílí, ale tomu celkem rozumím, zamilovanost dělá velká gesta.
Myslíte, že existuje nějaká cesta? Způsob, je dále ? Budu Vám velice vděčný za odpověď
H.M.Ostrava

Otázka č.169

2009-12-09T23:00:00+00:00

Někdy mám takový pocit, že už nemá cenu se v životě snažit, když jsem vozíčkář. Bojím se, že bych to nezvládl.
Mirek

Otázka č.164

2009-12-02T23:00:00+00:00

Moje meno je Matej, mám 19 rokov a pred pár dňami som začal nový vzťah s jednou slečnou (15). Mám ale taky malý a dúfam že riešiteľný problém. Vždy pred a počas bozkávania sa strašne vzruším, a nemôžem si ju pustit viac k telu aby to necítila. A chcel som sa opýtať akým spôsobom by som to mohol napraviť. Myslím, že je to psychický problém, tak dúfam že pre mňa máte odpoveď. Ďakujem velmi pekne.

Otázka č.154

2009-11-11T23:00:00+00:00

Vážená paní, obracím se na Vás s prosbou o pomoc ohledně mé dcery. Je jí 23 let, už přes dva roky je naprosto apatická, bez zájmu, stále plačící. Vidím na ní, že je v depresi a tyto stavy se stále více prohlubují a zhoršují. Nechce nikam jít, je stále sama. Nevěří si, nesnáší svoje tělo, odmítá moji pomoc. Uzavřela se úplně do sebe, z veselého děvčete je psychická troska. Nebydlí s námi a tak je každá rada drahá. Velice ji mám ráda a miluji ji víc než svůj život, přála bych si aby byla šťastná jako dřív, nevím na koho se obrátit, případně jak postupovat ona vše odmítá....každý kontakt....budu vám velice vděčná, když mi odpovíte. N.V., Trutnov

Otázka č.146

2009-10-28T23:00:00+00:00

Někdy mě štve, jak se lidi hodnotí podle toho, co mají, nebo se navzájem trumfují. Já žiju u rodičů, auto nemám, mobil mám ještě černobílej… Cítím se pak blbě.
DK

Otázka č.142

2009-10-21T22:00:00+00:00

Chtěl bych se zeptat, co dělat, když nevím, jak se rozhodnout. Většinou se zeptám na názor kamarádů, ale co kamarád to názor. Mám taky strach, že moje rozhodnutí třeba někomu ublíží.
Radek

Otázka č.137

2009-10-14T22:00:00+00:00

Jsem paraplegik, tak dva roky po úraze, pracuju, mám přítelkyni, bydlíme v rodinném domku. Měl bych být šťastný, ale jsou týdny, kdy nejsem. Mám taky šťastný období, kdy mám najednou hodně energie, napadají mě různé plány do budoucna, taky věci, který bych chtěl dělat, naberu si toho moc a pak přijde depka. Jde s tím něco dělat?
Libor

Otázka č.134

2009-10-07T22:00:00+00:00

Mám 22ti-letého syna, po úraze paraplegického, Th3-4. Jel z diskotéky v autě s kamarádem, který měl už něco vypito. Narazili do stromu. Můj syn ochrnul, ten kluk, co řídil, měl jen zlomenou nohu. Má v sobě nastřádaného hodně hněvu a nevím jestli na sebe nebo na toho co řídil, asi obojí. Zdá se mně, že je v depresi. Když je nejhůř, tak se schoulí na posteli a vydrží tak hodiny. Jindy se snaží vypadat jako by bylo všechno pořádku. Mám o něj starost. Co můžu dělat, kam se obrátit?

Otázka č.108

2009-08-12T22:00:00+00:00

Jsem rok a půl po úraze. Je ze mě vozíčkář. Myslím, že pro mě cvičení nemá smysl. K čemu mi to je, když zůstanu na vozíku? J. P.